Vrtání je činnost, se kterou se seznamují již malé děti školního věku. Vrtáky také bývají jedním ze strojírenských nástrojů, které děti dobře znají, mohou si je v domácnosti dobře osahat a některé mají dokonce vrták uschovaný na hraní mezi ostatními hračkami. Práce s vrtákem je také velice snadná, stačí jej upnout do sklíčidla například přenosné vrtačky, označit důlčíkem střed otvoru, a pak už jen zatlačit na vrtačku s vrtákem, aby během několika sekund vznikl souměrný válcový otvor.
Vrtání přenosnou vrtačkou je natolik jednoduchý proces, že se stal základem pro většinu kutilských dílen, kde se rodí výrobky ze dřeva i z kovu, a kde se příliš nebazíruje na přesnosti výroby. S vrtákem totiž toho mnoho nevykouzlíte, a pokud byste potřebovali zhotovit přesnější otvor, musíte pak na předvrtanou díru nasadit výhrubníky a výstružníky. Strojařina se v tomto ohledu však ještě více specificky vymezuje, a to samotným tvarem vrtacích nástrojů. Existují totiž nejen vrtáky s válcovým dříkem, ale i vrták s kuželovou stopkou. Dřík neboli stopka jsou rozhodujícím momentem zejména v přesnosti výroby, a platí zde jednoduché fyzikální zákony a zákony mechaniky.
Válcový dřík se upíná do sklíčidla, většinou se třemi rameny kleštin, a ty teoreticky sevřou válec ze tří stran a vymezí tím jeho polohu, ale vrták je tu stále jen ukotven ve třech bodech, a to při jeho zatížení v průběhu vrtání, zejména u větších průměrů vrtáků, způsobí poměrně velké nepřesnosti. Naproti tomu kuželová stopka se upne do speciálního hladkého vnitřního morse kuželu, a nástroj je tím pádem uchycen po celém obvodu. Tím je zaručeno co nejpřesnější vrtání, i když se to samozřejmě nevyrovná výhrubníkům a výstružníkům, které mají po obvodu nástroje nejen dva, ale více břitů. A čím více břitů, tím přesnější válcový otvor můžete očekávat.