Asi není třeba říkat, že her je velká spousta nejrůznějších druhů. Většinou je rozdělujeme na ty, které se hrají venku, většinou sportovního typu, a na ty hrané doma, což jsou v současné době nejčastěji videohry. Je pak jasné, že je velká debata, který z těchto typů je pro dítě vlastně lepší.
Jistě, většina rodičů by řekla, že jsou to ty sportovní, avšak ani zde situace není tak jednoduchá, jak by se mohlo na první pohled zdát. Musíme vzít totiž v úvahu, že primárním účelem hry je, aby se dítě zábavnou formou něco naučilo, ideálně dovednost, která se mu bude hodit v dospělém životě.
Samozřejmě není pochyb, že pohyb je přínosný, a to nejen pro děti. Zároveň je také jasné, že dnešní děti se hýbou podstatně méně než dříve, což spolu s dalšími faktory přispívá k růstu případů dětské obezity. Koneckonců stačí se jen podívat, kolik dětí má dnes výjimku z tělocviku, a je pravdou, že ty dvě hodiny týdně rozhodně nejsou dostatečné, nehledě na to, že pro dítě jsou spíše povinností než zábavou.
Je také faktem, že děti, které sportují, jsou zdravější, a to nejen v dětském věku, ale také jako dospělí. To je rozhodně velkým přínosem, neboť tím stát ušetří za zdravotní péči. Měli bychom tedy pohyb u dětí podporovat. Bohužel, dnešní rodiče se bojí děti pouštět ven, a dětských hřišť také valem ubývá.
Neznamená to však, že by videohry byly zbytečné. Ty totiž našeho potomka učí zase jiným věcem, jako je logické myšlení, trpělivost, řešení problémů, práce s informacemi a v mnoha případech i jazyky, zvláště angličtinu. A je jasné, že v dnešním uspěchaném světě se jim to bude velmi hodit.
Ideální tedy je, aby se vytvořila rovnováha mezi oběma typy. To však není jednoduché, neboť nejen rodiče, ale i děti mnohdy upřednostňují jeden typ před druhým. Je tedy na nás vést je tak, aby měly život v rovnováze. V dospělosti nám za to poděkují.